Každému – nováčkovi i odborníkovi, studentovi i učiteli – kdo touží přijít na kloub současným výzvám demokracie, poskytuje tato kniha přístupnou, přesvědčivou a skvěle napsanou analýzu Merena Venkataramananová Steven Levitsky a Daniel Ziblatt, profesoři Harvadovy univerzity, se rozpadem demokracií zabývají již více než dvacet let.

Staví na široké řadě historických a globálních příkladů, sahajících od Evropy třicátých let k dnešnímu Maďarsku, od Turecka a Venezuely až po Americký Jih. Ukazuje na nich jak demokracie umírá – a jak může být zachráněna.

Níže několik myšlenek z knihy:

Demokracie se mohou měnit v autokracii náhle, ze dne na den, např. vojenským převratem, nebo erodují pomalu, méně dramaticky, ale stejně destruktivně, ve sledu jen stěží pozorovatelných kroků. Extremističtí demagogové se čas od času vynoří ve všech společnostech, dokonce i ve zdravých demokraciích. Problém není to, že se vynoří, nýbrž to, co političtí vůdcové a zejména politické strany udělají, aby jim zabránili získat moc.

Třeba tím, že se nedostanou na kandidátní listiny mainstreamových politických stran, že tyto strany odmítnou jejich podporu či možnost, aby s nimi byly spojovány, a že, když to bude nezbytné, dokážou ve společném zájmu podpořit demokratické kandidáty svých soupeřů. Izolace oblíbených extremistů vyžaduje politickou odvahu. Pokud však etablované strany ze strachu, oportunismu nebo v důsledku chybné úvahy umožní extremistům stát se součástí mainstreamu, je demokracie v ohrožení. Pokud se autoritář dostane k moci, rozvrátí demokratické instituce, nebo naopak ony omezí jeho?

Instituce samotné nestačí na to, aby zvoleného autokrata udržely na uzdě. Ústavu musíme bránit – a to jak usilováním politických stran a organizovaných občanů, tak demokratickými pravidly. Bez pevných pravidel nemohou být ústavní brzdy a protiváhy tak pevnou ochrannou hradbou, za jakou je považujeme. Instituce se stávají politickými zbraněmi, tvrdě využívanými těmi, kdo je mají v moci, proti těm, kteří je neovládají. Právě tímto způsobem podvracejí zvolení autokrati demokracii. Soudy a další instituce obsazují svými lidmi a „zapojují je do boje“. Uplácejí media s soukromý sektor (nebo je umlčují zastrašováním) a přepisují politická pravidla. Tragickým paradoxem volební cesty k autoritářství je, že ti, kdo páchají na demokracii atentát, využívají všech demokratických institucí – postupně, rafinovaně, a dokonce legálně – aby ji zabili.

Obrana demokracie – „take home message“ : Dodržování psaných i nepsaných zákonů (ústava, mravní kodex). Respekt a férová soutěž demokratických stran. Vytěsnění autoritářů uvnitř demokratických stran. Nulová tolerance nedemokratických subjektů (KSČ, SPD, ANO, Trikolora…) na politické scéně.